Nádherné výhledy, široké sjezdovky, skvělé jídlo a k tomu perfektní služby. Tak by se dalo charakterizovat skoro jakékoliv lyžařské středisko ve Švýcarsku. A nejinak je tomu také v Davosu, městě v kantonu Graubünden známému každoročním zasedáním Světového ekonomického fóra a s ním spojenými návštěvami světových státníků.

Ale mnozí jej znají také proto, že zde Thomas Mann napsal svůj román Kouzelný vrch. Mnozí Češi jistě slyšeli o originální šupinové fasádě nového hotelu InterContinental, kterou vytvořili v České republice. Já si Davos připomněl nedávno v kině, u filmu Mládí, který se celý odehrává v bývalé sanatoriu pro léčbu tuberkulózy Schatzalp. V bývalé léčebně je dnes drahý hotel, který se snaží zachovat si ráz, jaký měl v době pobytu Thomase Manna.

Davos to ale není jen ekonomické fórum či spisovatel Mann. Okolní kopce v létě i v zimě nabízí skvělé podmínky pro sportování. Středisko Davos Klosters se může pochlubit pěti lyžařskými areály. Parsenn, Jakobshorn, Madrisa, Rinerhorn a Pischa. Tohle všechno dohromady v jedné pernamentce zahrnuje neuvěřitelných 350 kilometrů sjezdovek a s nimi související moderní lanovky.

Asi nejznámější je Parsenn. Vždyť kdo by neznal červený “vláček”, který je snad na všech pohlednicích z Davosu, a který se šplhá až na Weissfluhjoch ve 2663 metrech nad mořem. Odtud se dá vystoupat obří kabinou ještě do 2844 metrů na Weissfluhgipfel. Spustit se dolů můžete po dvou černých sjezdovkách, na které níže navazují červené i modré trasy. Každý si něco najde a proto si zdejší kopce oblíbily nejen rodiče s dětmi. Mnoho lidí také tvrdí, že právě zde se můžete potkat s princem Charlesem, který sem jezdí a nejčastěji bydlí v Klosters v hoterlu Walserhof.

I přes oblíbenost Parsennu se vám jako mě může stát, že už při nasedání do lanovky víte, že z lyžování toho moc nebude. “Bouře ve skiareálu” stálo u pokladen, když jsem se chystal nahoru. Už cestou jsem pochopil, že tohle nebude pro mě. A tak jsem na Weissfluhjochu udělal pár fotek v sněhové bouři, počkal v restauraci, až zase pustí lanovku a sjel jsem dolů. Moji přátelé se ale přece jen rozhodli sjet na lyžích dolů. A nejen oni, ale dokonce náš průvodce Kuoni Schmid, který vozí po kopcích v Davosu lyžaře už přes 40 let, museli uznat, že takovou jízdu dosud nazažili. Nebylo vidět na krok a silný vítr jim měnil sjezdovku pod nohama. Byl jsem rád, že jsem coby věčný začátečník nepřecenil své síly.

Kousíček pod Weissfluhjochem je ještě jenda zajímavost, poměrně unikátní hotel, přímo na sjezdovce a je celý ze sněhu. Myslím opravdu celý. Jedná se o jednu z iglů vesniček, které se občas objevují v horských střediscích ve Švýcarsku, ale také v Rakousku nebo severní Itálii.

Vesnička je vlastně hormada sněhu v jejíchž útrobách jsou vykutány nejen různě velké pokojíčky, ale třeba také sauna, vířivka a samozřejmě bar. Strávit v takovém hotelu jednu noc, protože více nocí asi nedává smysl, není úplně levné, ale jako zážitek to jistě může mít své kouzlo. O skutečnosti, že hotel využívají třeba novomanželé vypovídá i skutečnost, že je tu romantické apartmá se samostatnou vířivkou. V ceně od 3 tisíc je zahrnuto nejen sýrové foundae, ale i noční výšlap na sněžnicích, lahev sektu a snídaně v některé z horských chat.

Na opačné straně údolí nad Davos Platz je středisko Jakobshorn. Tohle místo je skutečným rájem pro všechny, kterým není dost adrenalinový Parsenn. Je tu více černých sjezdovek, ale také třeba hrská bouda Jatzhütte, kde si můžete vychutnat pohled na hory přímo ze sauny nebo z vyhřátého bazénu. Ani zbývající tři lyžařská střediska vás jistě nezklamou. Sjezdovky jsou tu vždy perfekteně upravené a široké. Pokud jde o zážitek z lyžování, jistě budete spokojeni.

Ještě jedna zajímavost na závěr. V Davosu byly patrně položeny základy lyžování. V roce 1934 tu totiž byl otevřen první lyžařský vlek v Evropě, aby tak byla podpořena první lyžařská škola. První lyže v Davosu patřili lékaři a bakteriologovi Alxandru Spenglerovi, který sem utekl z Německa, kde byl odsouzen k smrti. Právě on zde založil první sanatorium pro lidi s dýchacími potížemi a tuberkulózou.

Autor cestopisů pro náš web, Tomáš Hájek, je fotograf, cestovatel a novinář. Pracoval v Lidových novinách, v Deníku a dodnes píše cestopisné reportáže pro mnoho dalších českých médií. Sám vede travel blog My Lost Hat (www.mylosthat.com).

Fotogalerie