Severoitalský region Trentino je nádherný kus země u hranice s Rakouskem. V zimě se navíc promění v ráj zimních sportů. Lyžování ve zdejších ski areálech patří k nejkrásnějším v Dolomitech. Já však zakusil i činnosti, které nejsou při běžné lyžařské zimní dovolené až tak obvyklé a musím říct, že jako zpestření byly skvělé. Jezdil jsem na kole, proháněl se na psím spřežení a bloumal opuštěnou krajinou na sněžnicích.

Vyzkoušet jízdu na psím spřežení by se mohlo zdát být trochu složité, ale nedejte se mýlit. V řadě zimních středisek se tahle severská zábava objevuje již několik let. A Folgaria tuhle možnost nabízí také. U jezera Coe se mne ujal sympatický musher Massimo a začal mi vysvětlovat, jak tahle kratochvíle funguje. Měl jsem trochu obavy, jak budu sám ovládat úplně cizí psy a ještě celou smečku. Po zkušenosti s vlastním psem, který reaguje na mnohoznačné povely typu 'Jdeš ‘do boudy nebo ne?’ Ale moje obavy se ukázaly naprosto zbytečné. “Psi jsou naučení na tři základní povely,” vysvětloval sympatický Ital “Na 'OK' se celá smečka dá do pohybu, když řekneš 'easy' ‘tak psi zpomalí a dlouhé 'whow' celé spřežení úplně zastaví,” dodal Massimo.

A tak jsem naskočil na prodloužené lyžiny mých saní, pobídl psy a vyrazil. Krajina ubíhala, a kdybych chvilku zavřel oči, jistě bych si připadal jako musher za polárním kruhem. V první zatáčce jsem ale málem spadl. Bylo skvělé sledovat, jak psy tahle otročina baví i přes moji váhu. Nejhorší bylo zvládnout sjezdy i z mírného kopce, ale jinak to byla zábava na celé odpoledne.

Massimo dělá u jezera Coe projížďky po asi dvoukilometrové trase, ale když je dost sněhu a vy se s ním domluvíte, vezme vás klidně do terénu. Když se navíc povede, že je to třeba pozdě odpoledne a vy jedete krajinou Folgarie se západem slunce a vracíte se hvězdnou nocí, to je pak zážitek na celý život.

Jsou-li vám psi moc rychlí a neovladatelní, můžete se rozhodnout pro jiný pohyb, který je řekněme lépe předvídatelný. Celou Folgarií vedou desítky kilometrů tras, které můžete projít pěšky jen se sněžnicemi na nohách. Jedna z nich vede také ze sedla Coe, kde Massimo prohání své psí spřežení. Je to zajímavá cesta krajinou bývalé bojové linie z první světové války. Tahle oblast si válku pamatuje skutečně velmi dobře. Jsou tu třeba stále viditelné zákopy, ale také řada pevností, které hranice chránily. Mnohé z nich se dají navštívit oficiálně, do jiných se dostanete jen tak, na vlastní nebezpečí.

Když se vám podaří chytit krásné počasí, je výlet na sněžnicích liduprázdnou krajinou skvělým protikladem proti sjezdovkám plným adrenalinu a lidí. Je to krásný pocit, když se vaše nohy otiskují do panenského sněhu a vy máte před sebou obrovské údolí, které čeká jen na vás, až je pokoříte, nebo když se díky sněžnicím hlubokým sněhem vyškrábete na hřeben k chatě Malga Pioverna Alta, odkud je krásný výhled na všechny okolní kopce a skalní masivní Dolomit.

Folgaria si vás prostě získá, i když zrovna nebudete šest hodin svištět po sjezdovkách. Má velký potenciál nabídnout vám mnohem víc, tak neváhejte a využijte ho.

Autor cestopisů pro náš web, Tomáš Hájek, je fotograf, cestovatel a novinář. Pracoval v Lidových novinách, v Deníku a dodnes píše cestopisné reportáže pro mnoho dalších českých médií. Sám vede travel blog My Lost Hat (www.mylosthat.com).

Fotogalerie