Piccolo Collio - italsky "malý kopeček" je naprosto kouzelná oblast na hranici Itálie a Slovinska. Spadá do oblasti Friuli Venezia Giulia.

A dosti už zeměpisu rychle k věci. A přímo do sklípku.

Tam totiž vedly naše první kroky při návštěvě této oblasti. Konkrétně do sklípku Roberta Piececha.

Skvělé víno v nádherném prostředí

Ochutnali jsme taky úžasný sýr Montasio typický pro tuto oblast. Na stole byl v několika stupnostích vyzrálosti. Téměř všechny dostal nejvíce ten nejvyzrálejší. Naprosto nepopsatelná chuť. A taky nemožná odvézt, jak jsme zjistili okamžitě poté co jsme se začali shánět po tom kde se dá tento sýr koupit. Odpovědí bylo pozdějším heslem tohoto dne " je to výroba více než 300 let starou tradiční technologií, děláme jen pár kusů ročně" Prostě tento se koupit nedá, kdo ho chce ochutnat musí přijet do Collia :)

Další kroky vedly k nedalekému výrobci šunky D´Osvaldo . Opět výlučně rodinná záležitost. O "šunkárnu" se starají sourozenci Monika a Andrea. V místnosti se zrající šunkou si většina z nás připadala jako v ráji :)

Prosciutto se tady vyrábí tradičním způsobem a udí třešňovým dřevem. Pokud si ale chcete šunku doma dopřát musíte si ji objednat minimálně 7 měsíců předem. Pak tady bude viset jedna kráska s vaším jménem.

Sympatická Monika nám nakrájela prosciutto na retro kráječi a nalila domácí víno...

No a kam tak asi jít ze šunkárny? Nejlepší samozřejmě na oběd. Ale ne na ledajaký. Oběd v michelinské restauraci.

Pokud byste ale čekali nějakou příšernou snobárnu, jste na omylu! V příjmeném prostředí restaurace La Subida si připadáte jako doma. V krbu praská oheň. Všude krásné venkovské nádobí, čerstvé květiny..

Aperitiv nám nalila Tanja - dcera majitele restaurace a manžela michelinského šéfkuchaře Alessandra

Předkrm : výhonky divokého chmelu zabalené v prosciuttu položené na jemných lístcích bylinky , kterou nazvali sclopit (později jsem vygůglila že je to Silene inflata), a něco jako nádivka s čerstvými bylinkami a rajčetem. Nahoře křepelčí vajíčko, vše posypané rozmarýnovými květy

1.chod : Skvěle a nápaditě naservírovaný . V buclaté "zavařovačce" se skleněným víčkem byly lehoučké těstoviny (kapání) s králičím ragů , hoblinkama parmazánu a čerstvýma bylinkama

2. chod: Těstoviny plněné mozzarelou s pyré z čerstvých rajčat a jemným bylinkovým pestem

3. chod : Srnčí medailonky s polentou a opraženými dýňovými semínky na tenounké placce jen z mouky a vody

Dezert: Zmrzlina z domácí grapy, na ní minipusinky a čerstvé lesní ovoce. Vše servírované v benátském skle.

V rodinném prostředí La Subida jsme byli také ubytovaní

Po krátkém odpočinku hned výlet na samou hranici Itálie a Slovinska. Svým královstvím nás provedl Edi Keber.

Bodrý majitel vinice a jedna z duší oblasti Piccolo Collio. Povyprávěl nám spoustu příběhů z historie oblasti a pak nás vzal (jako jinak) do sklepa.

Při ochutnávkách nam vyprávěl o společenství malých podnikatelů z této oblasti. Naprosto mě dostala jeho akčnost a nepřeberné množství nápadů ke zviditelnění této oblasti.

Všechny tyto rodinné podniky jsou provázané , tak aby se podpořili navzájem.

Naše další kroky směřovaly do octárny Josky Sirka . Provedl nás výrobnou a popsal procesy výroby různých druhů octů. Další nadšenec, který dokáže o své práci a zároveň koníčku hovořit dlouho a dlouho. Dokonce založil spolu s dalšími octaři " Spolek kyselých bratrů" Po prohlídce nás překvapil slovy " A teď jdeme ochutnávat!" Taky jste si mysleli, že ocet se ochutnávat nedá? Ale dá věřte mi. Pokud dodržíte ten správný postup, brzy rozeznáte různé druhy. Já se zaláskovala do acceto di vino a jedna lahvinka se už skví i v mé kuchyni. Naštěstí se dávkuje po troškách a určitě nějakou chvilku vydrží :) Více o octech Sirk najdete tady http://www.acetosirk.it/

Fotogalerie