Toskánsko - část druhá
Druhý den začal brzy ráno - snídani jsme pořídili v Autogrillu na dálnici a vydali jsme se do městečka Lucca.
Městečko založené Etrusky láká krásně zachovaným historickým centrem ukrytým za monumentálními městskými hradbami. Už samotná procházka po hradbách je velkým zážitkem…
Do centra se vstupuje branou Porta San Donato. My ale zvolili jinou dobrodružnější trasu - "myší dírou" skrz městské hradby.
Vyvedla nás téměřu náměstí Piazza San Michele na kterém nás zaujal úchvatný kostel San Michele in Foro, který byl postaven na místě starého římského fóra. Má nádhernou fasádu tvořenou žíhaným mramorem. Dále je kostel doplněn malinkými balkonky a krásně tvarovanými sloupy.
Chvilku jsme poseděli na schodech náměstí a nasávali poklidnou a téměř turistů prostou atmosféru městečka , kterou podkresloval stařík hrající na rohu.
A hurá do Pisy! Tady jsme nepředpokládali, že bude liduprázdno, ale Babylon, který byl v uličkách a na náměstí obklopující slavnou šikmou věž nás stejně dostal
Pravděpodobně nejslavnější stavba Itálie - šikmá věž z bílého mramoru stojí na Náměstí zázraků .
Byla založena roku 1174, ale už krátce po začátku stavby se začala naklánět. Důvodem jsou mělce založené základy v měkké hornině. Zajímavostí je, že věž se původně nakláněla na opačnou stranu. Stavitelé se rozhodli náklon vyrovnat tím, že do země k základům házeli kameny a větve. Plán sice vyšel a věž se vyrovnala, ale později se začala naklánět znovu, tentokrát na opačnou stranu
Část skupiny se vrhla do stánkového šílenství nakupovat upomínkové předměty.
My se ale rozhodli jinak. Sedli jsme si na schody Muzea opery a pozorovali "bláznivé" turisty.
A že bylo na co se dívat. Mísí se tu snad všechny národnosti a každý se snaží naaranžovat před věží jako její zachránce, případně se ji snaží kopem ve stylu Chucka Norrise shodit dolů.
Konečně pryč z toho blázince - nemělo moc smysl hledat místo pro 14 lidí v přeplněných restauracích Pisy, tak jsme vyrazili směrem k Livornu, že po cestě něco potkáme…. A jako obvykle se nám skutečně poštěstilo.
Stačilo si všimnout nenápadného (ovšem pro milovníky gastronomie nepřehlédnutelného) ukazatele Antica Trattoria Stefani . Nejdříve komentováno našimi nevěřícími muži jako jste si jisté že to není starožitnictví?
Ovšem že objevíme takový poklad jsme určitě nečekali.
Útulná restaurace s venkovní zahrádkou , kde se nás okamžitě ujali majitelé. Přestavili pro nás půl zahrádky a přinesli jídelní lístek s pokrmy typickými pro oblast Lucca.
Antipasty - předkrmy
Bruschetty s račaty a bazalkovým pestem
Crostini s různými druhy "pomazánek"
Pappardelle emiliana - mimochodem slovo "paprdele" nahradilo na této dovolené obvykle užívaný vulgarismus rýmující se s tímto slovem. Chudáci italové!
Nezbytná pizza
Skvělá ryba
Vše doplněno místním vínem a jako závěrečná tečka nesměly kromě kávy chybět dolci - dezerty - Tiramissu, panna cotta, domácí zmrzlina a moje milovaná crema catalana.
Když jsme před cestou své přátele informovali o tom, že správné jídlo se v Itálii protáhne na 2-3 hodiny, tak nám nevěřili. Tohle byl ale zářný důkaz.
Na závěr jsme si ještě popovídali s moc milými majiteli , kteří nám dovolili podívat se i do kuchyně
Ponučení na závěr:
Malý tahák pro orientaci v druzích restaurací a obchodů v Itálii
RISTORANTE - restaurace
TRATTORIA - obvykle levnější než ristorante , vyznačuje komornějším rodinným prostředím
OSTERIA - typická restaurace s teplou domácí kuchyní
PIZZERIA - všechny drzhy pizzy
TAVOLA CALDA - jednoduchá jídelna s teplou kuchyní
ROSTICERIA - podávají často grilované pokrmy . Obvykle to je jen pár stolů , nebo hotová jídla se zde balí s sebou
TAVERNA - místní speciality a víno
BOTTIGLIERA - vinný šenk, bez jídla, k vínu se podávají olivy
PASTICERIA - cukrárna
BAR - káva, víno a nealkoholické nápoje
LATTERIA - mléčný bar
PANNETTERIA - pečivo a různé druhy pizzy
ENOTECA - prodejna vín