První díl článku o Berlínu nám poradil jak se sem pohodlně dopravit a mnoho dalších užitečných informací. Najdete ho ZDE.

Druhý den jsme zvolili berlínskou “klasiku”. Hromadnou dopravou na Alexanderplatz, koupit si lístek na televizní věž a podívat se na Berlín pěkně seshora. Jak se ukázalo, přijít si pro lístek na věž jako první bylo správné, protože naše číslo vstupenky mělo přijít na řadu až za dvě hodiny. A tak jsme měli dost času na snídani a malý průzkum okolí. Co jsme nestihli projít, zvládli jsme shlédnout z věže. Z dvouset metrů vypadá město jako dětská stavebnice. Pohled z výšky nám navíc pomohl se pořádně zorientovat, a tak jsme se po pekelně rychlé jízdě výtahem uvnitř tubusu věže vydali směrem k Braniborské bráně.

Tahle zastávka je při návštěvě Berlína povinná, stejně jako v Praze Karlův most a stejně jako na Pražský hrad, chodí se v Berlíně do Reichstagu, tedy zdejšího parlamentu. Jen je třeba si vystát jednu frontu na lístky a pak ještě jednu na bezpečnostní rám, to když už jdete dovnitř. Odměnou za obě vystáté fronty vám bude procházka v prosklené kopuli na střeše Reichstagu. My jsme to vzdali a vydali se pěšky směrem k hotelu. Jak se ukázalo, centrum zase není tak rozlehlé, aby se nedalo dojít leckam po svých. S malou zastávkou na Siegessäule, jsme došli až do hotelu. Vítězný sloup z roku 1873 stráží socha Vítězství a na ochoz pod ní se dá vystoupat. Právě odtud se mi povedlo vyfoti Braniborskou bránu s vycházejícím měsícem.

Městská dlažba unaví nohy víc, než by člověk čekal a tak jsme třerí den zvolili více pohodově. S návštěvou obřího obchodního domu KaDeWe jsme se vypořádali velmi rychle a stejně tak s nákupní třídou Kurfürsten strasse. Bolavé nohy nás donutily, abychom využívali jízdu veřejnou dopravou naplno a tak jsme si nejprve dojeli k East side gallery, což je asi dvoukilometrový úsek bývalé Berlínské zdi. Místo je na břehu řeky, kde si můžete sednout na trávník a chvíli jen tak chytat poslední paprsky podzimního sluce. Odtud jsme se vydali do muzea zdi, které sídlí v domě přímo u bývalého hraničního přechodu Check Point Charlie.

Protože jsme chtěli vyzkoušet bydlení přes portál Airbnb vydali jsme se na poslední noc do čtvrti Kreutzberg, kde naši hostitelé Dario a jeho žena Glorie žijí. Musím říct, že mě tahle možnost bydlení nadchla. Ubytování kvalitou srovnatelné s hotelem, kde stejně vždycky trávíme minimum času. Tohle bydlení ale mělo vlastně jen výhody. Kromě toho, že si můžete uvařit čaj nebo si sníst něco malého ze samoobsluhy dostanete díky Airbnb něco navíc. Osobní zkušenosti a tipy, co vidět od člověka, který v daném místě žije. Když je to navíc takový svělý pár, jako Gloria a Dario, můžete si být jisti, že stejně jako my se budete chcít do Berlína vrátit. Právě místní lidé vám totiž mohou ukázat ten skutečný Berlín. A věřte, že ten je ještě o dost lepší než ten oficicální - turistický.

Autor cestopisů pro náš web, Tomáš Hájek, je fotograf, cestovatel a novinář. Pracoval v Lidových novinách, v Deníku a dodnes píše cestopisné reportáže pro mnoho dalších českých médií. Sám vede travel blog My Lost Hat (www.mylosthat.com).

Fotogalerie